Evropske baroko

Vychodisko v uteku k Bohu jako jedine jistote je priznacne pro dobove citeni. Barokni umeni se rodi z pocitu cloveka, otreseneho, neduverujiciho rozumu. Hrdina se odvraci od prirody a sveta, zameruje se na vlastni nitro. Idealy renesance se pripominaji snahou po svetove harmonii a touhou obsahnout vsechno lidske vedeni. Renesancni usili o plne poznani zivota vsak dostava jinou podobu. Poznavana skutecnost se meni ve znaky, symboly, ktere maji vyjadrit nevyslovitelne a tajemne. Proto baroko rodi nejen pansofy, ale i astrology, proroky a stoupence magie. Renesancni clovek chtel proniknout k pravde kritickym rozumem, barokni clovek pravdu nehleda, byla mu zjevena a jde jen o to, jak ji bude prozivat.

Umeleckou tvorbu baroka charakterizuje na jedne strane naturalisticka konkretnost, priznacna zejmena pro barokni kazatele, nadsazovani (hyperbolizace) jevu zapornych, duraz na lidskou bezmocnost vuci radu sveta, na druhe strane duchovnost a mysticismus.

PEDRO CALDERON DE LA BARCA (1600-1681) - vynikajici dramatik spanelske literatury, psal prevazne komedie. Nabozenska dramata, tragedie cti: LEKAR SVE CTI - zarlivy manzel, ktery dava lekarem zavrazdit svou zenu, aby ji potrestal za podezreni z nevery; NEJNESTVURNEJSI ZARLIVOST - muz zabiji svou zenu, aby se po jeho smrti nestala manzelkou jineho. Toto jsou dramata feudalniho fanatismu zivotniho zotroceni zeny. SOUDCE ZALAMEJSKY - nejlepsi Calderonova hra, drama msty za porusenou ctnost.

JOHN MILTON (1608-1674) - ZTRACENY RAJ - rozsahla nabozenska epopej, zduraznuje svobodu lidskeho rozhodovani proti zasahum vsemocneho osudu a bozi vule.

HANS JAKOB CHRISTOPH GRIMMELSHAUSEN (1621-1676) - DOBRODRUZSTVI SIMPLICIA SIMPLICISSIMA (nejprostsi prostoduchy) - zobrazuje na osudech naivniho prostacka, uneseneho vojaky a prozivajiciho nejruznejsi dobrodruzstvi, celou krutost a zvracenost tricetilete valky. Dilo napsane s humorem a smyslem pro drsnou realitu konci hrdinovych odchodem do poustevny a naznacuje, jak clovek 17. stoleti hledal v labyrintu sveta utociste v samote. Prvni dilo s detskym pohledem na svet.

Oficialni literatura ceskeho baroka

Od prvni tretiny 18. stoleti lze pozorovat zrejmy upadek literatury. Napadne se zuzila ctenarska zakladna, protoze odchodem nejvzdelanejsich vrstev do ciziny ztratila domaci literatura hlavni uzivatele. S tim souvisi jeji tematicke zuzeni, ktere bylo take dilem zamerneho tlaku urednich cinitelu, predevsim jezuitskeho radu (zalozeny spanelskym slechticem Ignacem z Loyoly), ktery ovladal a kontroloval v podstate celou slovesnou produkci. Zamereni literarni tvorby se stalo temer jednostranne nabozenske. Hrdinou literarniho dila je opet, jako ve stredoveku, svetec. Sili pocit marnosti sveta, mnozi se uvahy o smrti a posmrtnem zivote. V literature duchovnich prevazuji agitacni spisy, zivotopisy svatych, postily, kazani a nabozenska rozjimani, preplnena zazraky a priznacnym licenim pekelnych trestu pro hrisniky, casto o ceskych svetcich, nebo se pestuje nabozenska lyrika.

Odvrat od zivotni reality se projevuje idylicnosti tzv. pastyrske poezie s rysy hraveho rokoka.

BEDRICH BRIDEL (1619-1680) je predstavitelem duchovni poezie zamerene k tajemstvi bozi existence i k pomijivosti lidskeho zivota, nadany jezuitsky basnik. CO BUH? CLOVEK? - sbirka nabozensky rozjimave lyriky, povzneseni cloveka k Bohu.

ADAM MICHNA Z OTRADOVIC (1600-1670) - nabozensky lyrik a hudebni skladatel, jindrichohradecky varhanik. SVATOROCNI MUZIKA, LOUTNA CESKA - sbirky duchovnich pisni, v nichz oslavuje Pannu Marii. CHTIC, ABYS SPAL - vanocni ukolebavka.

VACLAV JAN ROSA (1621-1689) - prazsky pravnik, znamy svymi pokusy mluvnickymi, psal milostnou lyriku.

Naukova literatura se pestovala latinsky. Mezi temi, kdo se venovali studiu ceske minulosti, se vsak objevili nekteri autori, kteri si uvedomovali neuteseny politicky stav zeme, hrozili se upadku narodniho citeni i rychle postupujici germanizace.

BOHUSLAV BALBIN (1621-1688) - Jezuita, pro sve vlastenecke smysleni byl podeziran z protivladnich nazoru a pronasledovan predstavenym.

ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKEHO, ZVLASTE CESKEHO - latinske pojednani, napsal ho pro pratele, kteri s bolesti pozorovali upadek naroda. Obhajuje pravo naroda na vlastni jazyk a ostre kritizuje odnarodnujici se slechtu a odsuzuje narodnostni politiku videnskeho dvora, ktery vytlacuje cesky jazyk ze skol, z uradu i kostelu. Balbinova Rozprava se stala v dobe obrozenske vzorem jinym obranam ceskeho jazyka.

EPITOME HISTORICA RERUM BOHEMICARUM (Vytah z ceskych dejin) - po jeho vydani byl vypovezen z Prahy do Klatov, protoze vladni mista nalezla v jeho knize "prilisnou lasku k vlasti" a protivladni smysleni.

Balbin psal i obsahle latinske prace o ceskych kulturnich dejinach: UCENE CECHY - jsou casti rozsahleho souboru encyklopedickych vedomosti o ceskem kralovstvi - MISCELLANEA HISTORICA REGNI BOHEMIAE (Rozmanitosti z historie Kralovstvi ceskeho).

TOMAS PESINA Z CECHORODU (1629-1680) - pritel, zak a pokracovatel Balbina, stejne jako Balbin vlastenecky zaniceny a trpici vnitrnim rozporem mezi vernym prislusnikem katolicke cirkve a uvedomelym vlastencem. Psal cesky a latinsky o dejinach Moravy: PRODROMUS MORAVOGRAPHIAE (Predchudce Moravopisu).

JAN FRANTISEK BECKOVSKY (1658-1725) - jeho dilo charakterizuje stejny rozpor. POSELKYNE STARYCH PRIBEHU CESKYCH - druhy dil zustal v rukopise, v podstate jde o rozsireni Hajkovy kroniky.

V dobe pobelohorske se jazyk, kteremu chybely vzory dokonale cestiny a ktery nemel vynikajici pestitele, staval obeti libovule jazykovych brusicu a puristu (ucitel cestiny cisare Josefa Vaclav Pohl).

Lidova a pololidova slovesnost

Vedle literatury oficialni, kterou tvorili predevsim jezuite, vznikala i literatura pololidova a anonymni lidova slovesnost. Jako pololidovou tvorbu oznacujeme takovou tvorbu, ktera vznika v prostredi blizkem lidu. Nejpriznacnejsim druhem teto tvorby jsou tzv. interludia (mezihry), kratke frasky, vkladane puvodne mezi vazne hry, ale v 17. stoleti provozovane uz samostatne. Hravali je obvykle ucitele a zaci, zejmena o masopustu. Nametove cerpaji ze zivota selskeho lidu, zachycuji jeho bidne postaveni.

K pololidove tvorbe patri i pismacke pameti a kramarske pisne. Nektere pameti pismaku, napr. milcickeho rychtare FRANTISKA JANA VAVAKA, zaznamenaly i lidove obradni pisne. Ustni lidova slovesnost provazela po vsechna staleti literaturu umelou davno pred psanou literaturou. Na konci 17. stol. a behem 18. stol. nabyla zvlastniho vyznamu tim, ze v dobe upadku umele literatury se stala hlavni predstavitelkou slovesne kultury celeho naroda. Ma bohatou tematickou clenitost: vyjadruje vztah lidu k otazkam zivota i smrti, k prirode, k praci, k rodine a spolecnosti i boj proti utlacovatelum. Vyuziva k tomu vsech literarnich druhu. Hlavnimi utvary jsou povest, pohadka, proroctvi, hadanka, prislovi a pisen. Typickym znakem je anonymita a sireni ustnim podanim.

Lidova povest obsahuje vzdy skutecny historicky fakt, ktery se behem doby tvurci fantazii obmenuje. V lidovem povedomi zily starsi narodni povesti (o praotci Cechovi), povesti hrdinske (o Zizkovi), rodove (o bile pani) a mistni, vztahujici se napr. k zalozeni hradu apod.

S povestmi souvisela proroctvi, vyjadrujici nadeje v lepsi budoucnost (Libusino proroctvi, proroctvi slepeho mladence).

Pohadky vyjadrovaly lidovou touhu po spravedlnosti, nebot v nich vitezi vzdy pravo a dobro nad krivdou a nespravedlnosti a prosty clovek nad zlym vladcem. Typickym pohadkovym hrdinou se stal Honza, cestny a chytry venkovsky chlapec, jehoz jedinou moznosti obrany ve svete panu je podoba mazaneho prostacka.

Lidova pisen byla nejzivejsim a nejhojnejsim utvarem ustni lidove slovesnosti.

Lyricke pisne zobrazuji zivot lidu v jeho rozmanitych projevech a vztazich. Zachycuji lasku stastnou i nestastnou, tizive robotnicke pomery, vztahy rodicu a deti, nechut k vojne a napeti mezi lidem a pany. Z cetnych pisni je patrny socialni utlak. Na vychodni Morave a na Slovensku byly rozsirene pisne zbojnicke.

Ze skladeb lyrickoepickych vynikaji zejmena balady, s tematikou zakladnich vztahu rodinnych a spolecenskych (UTONULA, SESTRA TRAVICKA, OSIRELO DITE, MATKA VRAZEDNICE).

Lidove drama v 17. a 18. stoleti navazovalo na nabozenske hry, zvlaste velikonocni a vanocni.

Hra dobrodruzna - namety z umele literatury.

Hra loutkova - pronika do ni soudoba realita.

Literatura exilova

Nesplynula s ceskou domaci literaturou a proto zanikla. Druha generace exilovych autoru se odcestila: PAVEL STRANSKY O STATE CESKEM - spis; PAVEL SKALA ZE ZHORE - autor historickych del, HISTORIE CIRKEVNI; JAN JIRI HARANT Z POLZIC A BEZDRUZIC - clen jednoty bratrske, psal pameti o osudech vyhnancu.
Zakladni deleni ceske barokni literatury:

1) exilova do roku 1650

2) domaci

a) lidova (ustni lidova slovesnost a folklor)

b) pololidova

c) oficialni