Krestansky stredovek

Krestanstvi poskytovalo stredovekemu cloveku nejen predstavu o Bohu a posmrtnem zivote, ale i nazor na usporadani lidske spolecnosti. Podle predstav krestanske nauky je spolecensky rad dan Bohem; proto je nezmenitelny a clovek se mu musi podridit. Spolecnost je rozdelena na troji lid: duchovni, pany a poddane. Narodil-li se nekdo v chudobe, stalo se tak z vule bozi a za pozemske stradani ho ceka odmena po smrti. Zatimco recky clovek se postupne zbavoval strachu a zavislosti na bozich a jejich nezmenitelnych uradcich, krestanstvi vypestovalo v cloveku presvedceni o naproste zavislosti na bozi vuli. S vyjimkou nemnoha autoru latinskych nebo reckych, jichz cirkev pouzila k posileni vlastni verouky, byla z obecneho uzivani vyloucena temer cela anticka vzdelanost. Proto rane feudalni literatura zacina jakoby od zacatku. Je zprvu prevazne nabozenskeho obsahu a ma slouzit veroucnym a cirkevnim ucelum. Jadrem teto literatury byla bible. BIBLE ve sve starsi a rozsahlejsi casti zvane STAR? ZAKON je vlastne souborem stareho zidovskeho pisemnictvi. NOV? ZAKON tvori krestanskou cast bible a obsahuje 4 evangelia (Matousovo, Markovo, Lukasovo a Janovo), tj. vypraveni o Kristove zivote, epistoly, tj. listy apostolu vericim, tzv. Skutky apostolske a polomysticky spis o konci sveta a o poslednim soudu Zjeveni sv. Jana (Apokalypsa). Bible obsahovala slozky lyricke zalmy a hymny), duchovni pisne, jez vedly k vzniku legend. Legendy, tj. doporucena zbozna cteni, mely puvodne uzke cirkevni poslani: predcitaly se vericim v kostele. Jejich pramenem byly pribehy o udalostech spojenych s Kristovym zivotem a zivoty krestanskych mucedniku a svetcu.

Jinou formou literarniho projevu jsou pisne a modlitby a od 10. stoleti se objevuje i nabozenske drama, vychazejici z cirkevnich obradu. Vedle techto nabozenskych her, u nichz rozlisuje tzv. mysterie (hry o Kristove utrpeni - pasijove hry) a miracula (zazracne hry), znalo stredoveke drama jeste tzv. sotie, v podstate karnevalove hry se svetskou tematikou, ostre satirickeho zamereni proti socialnim pomerum i cirkvi.

Staroslovenske pisemnictvi

Kdyz velkomoravsky knize Rastislav vysilal r. 862 posly k byzantskemu cisarovi Michalovi s prosbou, aby do jeho zeme poslal ucitele krestanstvi, kteri by hlasali viru v reci lidu srozumitelne, sledoval tim cile nejen kulturni, ale i politicke.

Velkomoravska rise byla v te dobe vystavena silnemu tlaku rise vychodofrancke (nemecke), jejiz panovnici pod zaminkou sireni krestanstvi v nasich zemich usilovali o politicke pripoutani velkomoravskeho statu k vychodofrancke risi. V 9. stoleti predstavovala Velkomoravska rise stat kulturne i hospodarsky znacne vyspely. Vyrostl z nej prvni slovansky stat s pokrocilou zemedelskou i remeslnou vyrobou a s lidnatymi mesty.

Kdyz bratri KONSTANTIN (pozdeji prijal mnisske jmeno Cyril) a METODEJ prisli r. 863 na Moravu, meli za ukol nove zorganizovat moravske krestanstvi a vytvorit zaklady slovesne vzdelanosti. Pochazeli ze Solune, v jejimz okoli zilo slovanske obyvatelstvo, oba byli neobycejne vzdelani a meli uz i zkusenosti politicke. Na Moravu prinesli jiz hotove preklady casti bible a nekterych bohosluzebnych textu. Jazyk, do nehoz prekladali a jimz ucili, oznacujeme dnes jako staroslovenstinu nebo starou cirkevni slovanstinu. Byl to dialekt makedonsky z okoli Solune, ktery pri tehdejsi male odlisnosti slovanskych jazyku byl nasim predkum dobre srozumitelny. Pismo, jimz zapisovali texty, bylo jejich objevem. Oznacujeme je jako hlaholici a bylo upraveno z recke abecedy. Texty vytvarene Konstantinem a Metodejem slouzily predevsim nabozenskym obradum, ale uz i v nich se objevuji urcite vztahy ke spolecenskemu zivotu: uvahy o povinnostech vladcu, o jejich pomeru k poddanym a predevsim obrana slovanskeho jazyka. Vedle textu prozaickych vznikaly i versovane (predmluva k evangeliu - PROGLAS).

ZIVOT KONSTANTINUV a ZIVOT METODEJUV jsou legendy o techto bratrich. Jsou zamereny spis zivotopisne a polemicky na obranu dila Konstantinova a Metodejova. ZIVOT KONSTANTINUV vypravuje dost podrobne o Konstantinovych studiich, o jeho misijni cinnosti v jiznich oblastech dnesniho Ruska, uvadi obsahle filozoficke disputace, ktere Konstantin vedl s "nevericimi", a vyzniva jako obrana slovanskeho jazyka. Zivot Konstantinuv vznikl podle vseho na pude Velkomoravske rise, snad za prispeni Metodejova. Autorem ZIVOTA METODEJOVA je nektery z Metodejovych zaku; na rozdil od Zivota Konstantinova je strucnejsi a prostsi.

Po Metodejove smrti nabyvala prevahy latinska liturgie a vlivy zapadni kultury. Doslo take k pronasledovani Metodejovych zaku. V Cechach se staroslovenska vzdelanost dostala do konkurence s latinskou kulturou, nebot zapadni vlivy tu byly daleko silnejsi nez na Velke Morave. V 10. stoleti zily jeste obe kultury vedle sebe a navzajem se ovlivnovaly, ale v prubehu 11. stoleti vytlacovala latinska vzdelanost staroslovenskou kulturu, protoze cirkev neprala slovanskemu obradu. Poslednim utocistem slovanske kultury se stal Sazavsky klaster (zalozeny r. 1032), prosluly pusobenim opata Prokopa.

Literarni pamatky staroslovenske, vznikle na ceske pude, zpracovavaji zejmena zivoty ceskych svetcu, sv. Ludmily a sv. Vaclava: STAROSLOVENSKA LEGENDA O SV. VACLAVU, mladsi ZIVOT A UMUCENI SV. VACLAVA A BABICKY JEHO SV. LUDMILY. Hrdinou teto casne feudalni literatury je svetec. V nasich dilech vesmes svetec domaciho puvodu (sv. Ludmila, sv. Vaclav, sv. Vojtech, sv. Prokop), takze tyto skladby obsahuji i cenne zpravy o nasi nejstarsi minulosti. Svetec predstavuje nejen ideal nabozensky, ale zaroven slouzi zajmum vladnouci tridy. Kult svetcu z premyslovskeho rodu podporuje autoritu vladnoucich knizat.

Stredovekou dejepisnou prozu predstavuji predevsim kroniky. Zakladem kronik byly strucne zaznamy o umrti clenu nejake korporace, napr. klastera (tzv. nekrologia) a zpravy o udalostech, ktere se prihodily behem roku, napr. korunovace panovnika, valka, prirodni pohromy atd. Postupem doby se rozsirovaly v ucelena vypraveni o minulosti klastera nebo i cele zeme. Prvnim kronikarem se a zakladatelem ceskeho dejepisectvi se stal KOSMAS (1045-1125), vysoky cirkevni hodnostar prazske kapituly u sv. Vita. Podnikl ve sluzbach ceskych panovniku nekolik diplomatickych cest. Byl to clovek neobycejne vzdelany, obeznameny se soudobym pisemnictvim, ale znaly take antickych autoru. Svou latinskou KRONIKU CESKOU zacal psat v pokrocilem veku. Je to dilo vynikajici i ve srovnani s jinymi evropskymi kronikari. Pri vypraveni o nejstarsi minulosti zaznamenal take stare kmenove povesti (napr. o prichodu Cechu, o Krokovi a jeho dcerach, o Premyslu Oraci, o divci valce). Kosmovo dilo dosvedcuje vitezstvi latinske kultury v nasich zemich nad kulturou staroslovenskou. Vynikajici vypravec Kosmas podrizuje zabavnemu poslani sveho dila nekdy i historickou presnost. Rad sve vypraveni zpestruje odbocenim od hlavniho deje, aby uvedl vtipnou anekdotu nebo aby prolozil text filozofickou nebo mravni uvahou.

Ani po vitezstvi latinske kultury nezanikl zcela vliv staroslovenske vzdelanosti. Nejstarsi ceskou duchovni pisni byla HOSPODINE, POMILUJ NY, urcena lidu, ktery ji zpival pri slavnostnich prilezitostech. Ve starsim stredoveku plnila pisen funkci narodni hymny.

Zacatky slovesne tvorby v narodnim jazyce nam dokladaji glosy (meziradkove preklady jednotlivych slov nebo slovnich spojeni v latinskych textech). Nejoblibenejsi duchovni pisni byla SVAT? VACLAVE, VEVODA CESKE ZEME.

Ceska versovana epika

Neznamy cesky skladatel, ktery na rozhrani 13. a 14. stoleti vytvoril versovany epos o Alexandru Velikem, tzv. ALEXANDREIS, nastinil v obraze hrdinskeho krale i soudobe politicke otazky. Pod maskou Alexandra patrne vystupuje cesky kral Premysl Otakar II., ktery podobne jako Alexandr pronikl do cizich zemi a sve vyboje zaplatil zradou a smrti. Jmeno skladatele Alexandreidy nezname, ale jeho povyseny postoj k mestanum i opovrzeni k sedlakum, zaliba v lovu a znalost odbornych rytirskych a valecnych vyrazu svedci o tom, ze by prislusnikem vysoke slechty. V duchu nazoru teto vrstvy touzi po panovnikovi, ktery by uskutecnoval politiku svych slechtickych radcu. Autor projevuje i vlastenecke citeni. Kdyz lici pocty, jichz se dostalo Alexandrovi v Babylonu, touzi po tom, aby takoveho krale meli i Cechove, nebot pak by jiz nehrozilo zemi nebezpeci od nemeckych pristehovalcu.

Obava z rostouciho prilivu cizincu promluvila v prvni versovane kronice - v KRONICE TZV. DALIMILA. Pochazi z prvnich let vlady Jana Lucemburskeho a vynika nad vsechny starsi kroniky uvedomelym pojetim ceskych dejin. Pridrzel se Kosmovy kroniky, ale znal i jina dejepisna dila a pouzil take rodovych povesti. Nazory neznameho skladatele odpovidaji nazorum smysleni vlastenecke slechty. Pusobilo hlavne na postoj slechty: Pribehy z ceskych dejin maji zduraznit potrebu statecnosti, narodni rozhodnosti a uvedomeni. Laska k vlasti se jevi skladateli jako cit prirozeny. Historickou spolehlivosti se Dalimilova kronika nevyrovna Kosmove kronice, jeji autor casto nerozeznava mezi skutecnymi udalostmi a povestmi, vypomaha si fantazii.

Doba Karla IV.

Na starsi tradice navazuje tvorba legendarni. Karel sam ucinne podporoval vznik novych legend; neslouzi jiz pouze nabozenskemu vzdelani vericich, spise jako zabavna cetba - tihnou k umelecke vylucnosti, ke slozitemu vyjadrovani pomoci symbolu a narocnych prirovnani. Byl tu vsak i druhy proud, zamereny k domaci problematice a vyjadrujici se pristupnejsim jazykem a slohem. Tento dvoji proud ztelesnuje protiklad mezi legendou o sv. Katerine a legendou o sv. Prokopu.

LEGENDA O SV. KATERINE vypravi o lasce krasne a ucene divky z kralovskeho rodu, Katerine Alexandrijske, ke Kristu. Pohrdne rukou cisarovou, v disputacich ziska pohanske ucence pro krestanstvi a zemre jako mucednice.

LEGENDA O SV. PROKOPU lici zivot opata Sazavskeho klastera, v nemz se dlouho uchovavala staroslovenska vzdelanost. Opata Prokopa chape legenda jako uvedomeleho vlastence. Formalne je to dilo prostsi a take vyliceni zazracnych zjevu je strizlivejsi.

Zesvetsteni puvodne nabozenskych latek, patrne v legendach, postoupilo jeste dal v staroceskem dramatu. Vdecnym divadelnim vyjevem se stala scena mastickarska. V ceskem prostredi byla do nabozenske hry vlozena puvodne samostatna fraska o prodavaci masti MASTICKAR (pol. 14. st.). Tri Marie predstavuji vazny zivel nabozensky, ostatni osoby, mistr Severin, mastickar, jeho zena a sluhove Rubin a Pustrpalk, predstavuji lidovy komicky zivel. Zpusob, jak mastickar nabizi sve zbozi, i dialogy s obema sluhy zachycuji verne obraz stredovekeho trhu. Skladba zesmesnuje stredoveke podvodne lekare, podava vystizny obraz ze zivota mestske chudiny, ale nechce utocit proti spolecenskym pomerum, chce jenom hrubozrnnou komikou pobavit obecenstvo.

Zakovska poezie: popevky, basne, drobnejsi satiry. Tato tvorba napada privilegovane vrstvy, slechtu a duchovenstvo; byva plna rozmaru a bujneho veseli, dovede se vysmat prislusnikum jinych vrstev, ale i vlastni bide a nouzi. Vetsinou je tato zakovska poezie latinska. O trpke nouzi, ktera nutila zaky opatrovat si zivobyti zebrotou, hovori basen PISEN VESELE CHUDINY. Bidu socialniho postaveni zaka ukazuje i satiricka skladba PODKONI A ZAK (konec 14. stoleti), srovnavaji formou sporu mezi zakem a panskym sluhou prednosti postaveni obou souperu. Z prudke disputace, zakoncene rvackou, vysvita neutesena nouze obou. Skladatel se nepriklonil k zadne ze zucastnenych stran; chtel patrne dat najevo rozpaky nad soucasnou situaci, z niz nenachazel vychodisko. Zakovskou skladbou je podle vseho i SVAR VODY S VINEM o prednosti obou napoju.

Formou sporu je koncipovana nejnarocnejsi prozaicka skladba staroceske literatury zvana TKADLECEK. Tkadlecek neni jmeno autora, jak se kdysi soudilo, nybrz alegoricke oznaceni jeho spisovatelskeho postaveni (tkadlec uceneho cechu neboli spisovatel). Sve dilo stylizuje autor jako spor milence s Nestestim, ktere mu vzalo milou. Spor je vsak pouze zaminkou, aby rozvadel filozoficke uvahy o svobode lidskeho jednani. Skladba dokumentuje dovednost spisovatele, ktery znal zasady soudobe literarni teorie a dovedl jich pouzit pro pusobivy ucinek.

Ze zacatku 14. stoleti pochazi milostne pisne umeleho puvodu. Laska je v nich chapana jako sluzba a strezi se anonymita zboznovane pani. K nejlepsim skladbam patri svitanicka - MIL? JASN? DNI, PRECKEJTE VSIE ZLE STRAZE. Nektere pisne jsou lidoveho puvodu (STRATILAT JSEM MILEHO, BYLA TI SEM V SADKU).

Rytirske eposy Karlovy doby, plne dobrodruznych prihod a milostnych pribehu, zpracovavaji vetsinou latky z okruhu zapadoevropskych povesti o krali Artusovi - rozsahle basne TRISTRAM A IZALDA a TANDERIAS A FLORIBELLA.

Jiny zivot lici mravokarne a satiricke versovani: v SATIRACH O REMESLNICICH A KONSELICH kritizuje neznamy skladatel nektere nedostatky v zivote mestske spolecnosti; odsuzuje nepoctivost a nesvedomitost prislusniku nekterych povolani (kovaru, sladovniku, pekaru, sevcu) i uplatnost clenu mestske spravy (konselu). DESATERO tento kriticky pohled jeste prohlubuje. Skladatel postupne sleduje celou stredovekou spolecnost od duchovnich pres slechtu az k sedlakum, pricemz nikdo neobstoji pred vytkou. Zvlast silne obvineni smeruje proti slechte a klasterum. SMIL FLASKA Z PARDUBIC, prislusnik vysoke slechty, se postavil na obranu soudobeho spolecenskeho zrizeni. Jeho NOVA RADA haji zajmy vysoke slechty a otresene pozice cirkve. Rozsahla skladba ma podobu alegorie: mlady kral lev (minen asi Vaclav IV.) si pozve pri svem nastoupeni na trun ruzna zvirata, ktera mu maji radit jak vladnout, a zvirata radi podle sve prirozene povahy nebo podle vlastnosti, ktere se jim pripisuji.

Vyvrcholeni usili o zpristupneni nabozensky odborne literatury lidu predstavuje dilo TOMASE ZE STITNEHO. Z jeho spisu: KNIZKY SESTERY O OBECNYCH VECECH KRESTANSKYCH - sbornik traktatu (rozpravy) pojednavajicich o zasadach krestanskeho zivota. Vyklady se vztahuji vetsinou k zivotni praxi drobne slechty (napr. traktat O hospodari, hospodyni a celedi). V RECECH BESEDNICH se vykladaji narocnejsi nabozenske a filozoficke otazky. Stitny v tomto dile poucuje napr. o Bohu, o stvoreni sveta apod. (C) 1994, 1996 AHA