Ceske divadlo 19. stoleti
Uvolnenejsi ovzdusi josefinskych reforem v osmdesatych
letech 18. stoleti pralo take vzniku novoceskeho divadla.
Vlastenci si dobre uvedomovali, ze mluvene slovo pusobi silneji
nez slovo ctene, proto pokladali za svuj hlavni ukol zajistit
pravidelna ceska predstaveni v divadle a vytvorit hry pro lidove
obecenstvo. Praha mela jiz od r. 1738 stale nemecke divadlo
s cinohrou i operou, od r. 1783 velke Stavovske divadlo. Pozdeji
se hralo cesky ve Stavovskem divadle, a protoze predstaveni mela
uspech, zalozili cesti vlastenci divadelni spolecnost a zbudovali
drevenou divadelni stavbu, tzv. Boudu na dnesnim Vaclavskem
namesti (1786-1789). Kolem tohoto divadla se sdruzila skupina
divadelnich pracovniku, prekladatelu, hercu i dramatickych autoru
v cele s VACLAVEM THAMEM (asi 1765 - 1816). Jeho vlastenecke hry,
cerpane nejcasteji z narodnich dejin (VLASTA A SARKA, BRETISLAV
A JITKA) byly mezi lidovym obecenstvem neobycejne oblibene.
Frasku z Prazskeho lidoveho prostredi pestoval PROKOP SEDIVY (1764-1810). Popularni byly zejmena hry MASNE KRAMY a PRAZSTI
SLADCI. Nejvetsi cast programu divadla v Boude tvorily
vlastenecke historicke hry, upravovane podle vzoru nemeckych
rytirskych dramat. Vyjevy z ceskych dejin mely promlouvat
k casovym otazkam narodniho a socialniho usilovani. Divadelni
skupina soustredena kolem Thama uvedla take poprve nektera
Shakespearova dramata. Divadlo v Boude muselo premahat velke
financni prekazky i konkurenci nemeckeho Stavovskeho divadla,
v nemz po zaniku Boudy hostovala ceska predstaveni. Prechodne se
uvadely ceske hry take v divadle U hybernu. Novy divadelni ruch
nastal az v dvacatych letech 19. stoleti.Divadlo 20. let 19. stoleti
Zivejsi divadelni ruch ve dvacatych letech souvisel
s promyslenejsi organizaci ceskych predstaveni na scene nemeckeho
Stavovskeho divadla. Nekdejsi ochotnicky soubor ceskeho divadla,
v nemz zvlaste opera mohla svou urovni smele konkurovat nemecke
opere, promenil se v prubehu dvacatych let v soubor prevazne
profesionalni, pod vedenim zkuseneho, ale malo snasenliveho
dramaturga Jana Nepomuka Stepanka. Pro dramatickou literaturu tohoto obdobi jsou priznacne
jednak latky z minulosti - rytirske hry nizke umelecke urovne,
ale i historicka dramata z narodnich dejin - jednak zanrove
veselohry ze soucasnosti, ktere bavi obecenstvo komikou a nekdy
i obhroublym vtipem. Dejistem her JANA NEPOMUKA STEPANKA (1783-1844) byva cesky venkov nebo mensi mesto. Dejovou osnovu
tvori milostny pribeh mlade dvojice, jiz se stavi do cesty sok,
ktery usiluje ziskat divcinu prizen natlakem na rodice, podvodem
nebo vyhrozovanim. Timto zapornym typem byva obvykle spekulant
nebo vrchnostensky urednik, takze dramaticky konflikt ma i urcite
kriticke zamereni proti spolecenskemu zrizeni, prekazejicimu
volnemu rozvoji mestanstva. VACLAV KLEMENT KLICPERA pusobil ve
vlasteneckem duchu jako profesor v Hradci Kralove a posleze
v Praze. Psal hry rytirske hry a historicke, zpracovaval motivy
pohadkove i hry ze soucasnosti. Dovedl stihat sosactvi sve doby,
otupelost a pretvarku. Lakomy obchodnik Kolias v DIVOTVORNEM
KLOBOUKU zpodobuje svet drobnych lidi s jejich touhami po hmotnem
zisku a spolecenskem vzestupu.V konverzacni hre KAZDY NECO PRO VLAST dospel k nejsirsimu satirickemu zaberu soudobe spolecnosti. Obsazovani starostenskeho uradu stava se mu prilezitosti vysmat se prospecharskemu "vlastenectvi" nekolika podarenych kandidatu. V Klicperovych hrach vitezi vetsinou mladi lide svym vtipem a moralni prevahou. Historicke hry Klicperovy jsou vetsinou volnym zpracovanim kronikarskych latek (BLANIK, JAN ZA CHRTA DAN, TRAGEDIE BOZENA, SOBESLAV, KNIZE SELSKE aj.).
JOSEF KAJETAN TYL
Laska k divadlu, probuzena vlivem profesora Klicpery na
hradeckem gymnaziu, odvedla Tyla z filozofickych studii v Praze.
Po dvou letech pusobeni u kocovne divadelni spolecnosti se
venoval hlavne divadlu a spisovatelske cinnosti. V hmotne bide,
za neutesenych rodinnych pomeru, pronasledovan rakouskymi urady
a s podlomenym zdravym dozil svuj zivot v Plzni. Pusobil jako redaktor casopisu Kvety. Spisovatelskou drahu
zacal Tyl historickymi povidkami z ceske minulosti. Historie byva
v nich jen kulisou pro napinave a dobrodruzne, casto vsak malo
pravdepodobne deje. Nejznamejsi jsou povidky ROZINA
RURHARDOVA a DEKRET KUTNOHORSKY. Prozy se soudobou
problematikou lze souborne oznacit jako povidky
vlastenecke. Chteji budit lasku k vlasti a k rodnemu jazyku, a tim
prevychovavat narodne vlazne. Hrdiny jsou vesmes mladi lide,
vzdelani a uslechtili, kteri museji pro sve idealy prekonavat
prekazky a nejednou se dostavaji do konfliktu s rodici. Malo zdarila novela POSLEDNI CECH dala mlademu Havlickovi
podnet k ostre kritice. Havlicek vytkl Tylovi, ze usiluje
o ziskani slechty, ackoli tato vrstva nemuze jiz narodnimu boji
nicim prospet. Tylovy divadelni hry ze soucasneho zivota se
dotykaji ozehavych otazek soudobe narodni spolecnosti. Tyluv ideal: prevychovat kruteho kapitalistu a ziskat jej
pro vec lidu a naroda. Jednim z prostredku teto vychovy je laska
mladych lidi, ktera tvori obvykle dramatickou zapletku (PALICOVA
DCERA). Z Tylovych veseloher se stala popularni Fidlovacka,
zachycujici zivot prazskych lidovych vrstev. K jeji popularite
prispela hlavne pisen KDE DOMOV MUJ (napev Fr. Skroupa), ktera
znarodnela a stala se pozdeji statni hymnou. Zvlastni skupinu
v Tylove dramaticke tvorbe tvori dramaticke bachorky (pohadky),
v nichz se spojuje komika lidskych postav s pohadkovou
romanticnosti nadprirozenych jevu. Nejlepsi z nich je STRAKONICKY
DUDAK. Ustredni postavou je dudak Svanda, ztelesnujici kladne
i zaporne vlastnosti ceskeho cloveka (citovost a podnikavost
- vrtkavost, touha po zbohatnuti). Zvlastni postaveni ve hre maji
pohadkove bytosti. Dodavaji hre poeticke kouzlo a symbolizuji
lidovy nazor, ze priroda tvori jednotu s clovekem. Odpor proti
novym projevum feudalniho utlaku se ozyvaji ve hre TVRDOHLAVA
ZENA. Historicke hry: KUTNOHORSTI HAVIRI, JAN HUS, JAN ZIZKA
Z TROCNOVA.Dramaticka tvorba
Sedmdesata leta neznamenaji vyraznejsi prinos ve vyvoji
ceskeho divadla a dramaticke literatury. Prevazovaly zabavne
a konverzacni hry, casto s drsnym humorem a komikou, nebo
romantizujici historicke tragedie plne intrik, podivnych
tajemstvi, krevni msty, s andelskymi nebo dabelskymi postavami
apod. Vznikaly historicke tragedie, ktere na latkach z narodni
minulosti zduraznovaly potrebu narodni jednoty. Nejvetsi dramaticky talent tohoto obdobi, EMANUEL
BOZDECH, divadelni kritik a dramaturg, zmizel za zahadnych
okolnosti, aniz se zjistilo, jak zemrel. Opustil dobove sablony
historickeho dramatu. Nepredvadel na scene prikladneho hrdinu ani
vyjimecneho jedince, ale slozitost a rozpornost doby a v duchu
sve zivotni filosofie ukazoval, jak na historicke udalosti pusobi
vlivy nepredvidanych nahod, mezi nimiz jsou jedinci hrickou
osudu. Bozdech se s oblibou venoval historicke veselohre. Namety
si bral z prostredi salonu 18. a 19. stoleti, z prostredi
parizskeho kralovskeho dvora za vlady Ludvika XV. a z rokokoveho
ovzdusi videnskeho dvora za vlady Marie Terezie. Historicke
postavy Bozdech ironizuje, predstavuje rub jejich slavy
a komickeho ucinku dosahuje tim, ze zobrazuje rozpor mezi zdanim
o jejich velikosti a skutecnymi pohnutkami jejich
jednani.Drama v obdobi realismu
Po definitivnim otevreni Narodniho divadla koncem r. 1883
stala se tato reprezentativni scena strediskem ceskeho
divadelniho zivota. Moderni proudy dramatickeho umeni si vsak
dobyvaly jen velmi pozvolna uznani u konzervativniho mestackeho
obecenstva i u divadelni kritiky. Realismus vstupoval na scenu
Narodniho divadla nesmele. Dramaturg Narodniho divadla, predcasne
zemrely LADISLAV STROUPEZNICKY napsal veselohry ZVIKOVSKY RARASEK a PANI MINCMISTROVA, realisticka dramata NASI FURIANTI. Premiera narazila na odpor kritiky i obecenstva,
zaznamenala vsak prinos v zivych typech lidi, ktere se podarilo
Stroupeznickemu vytvorit. Jejich charakterove vlastnosti
vystihuji nektere rysy ceskeho sedlaka, predevsim tvrdohlavost,
pychu, ale i vtipnost. Zapletka - spor o misto ponocneho mezi
vyslouzilym vojakem a krejcim - je vcelku malicherna. Tragedie GAZDINA ROBA od spisovatelky GABRIELY PREISSOVE je pribeh
venkovske svadleny, ktera odchazi od muze k milenci a jde s nim
za praci, ale konci sebevrazdou => zpusobila pri uvedeni rozruch.
Podobny ohlas mela o rok pozdeji dalsi hra JEJI
PASTORKYNA, v niz se stara mlynarka kostelnicka dopusti
zlocinu, aby zachranila stesti sve zklamane nevlastni dcery
(pastorkyna). Proslulosti nabyly obe hry zhudebnenim. Tragedie MARYSA od ALOISE a VILEMA MRSTIKU: ustredni
konflikt (vrazda nemilovaneho muze, za nejz je z donuceni
provdana Marysa) je dan nejen ulohou majetkovych pomeru na
vesnici, ale i silou predsudku, ktere nedovoluji vzeprit se vuli
rodicu ani opustit muze. Konflikt se prohlubuje tim, ze Marysa
neni zcela pasivni; je odhodlana nepotlacovat svou lasku
k milemu, jehoz si pro odpor rodicu nemohla vzit. Drama vynika
prudkym dejovym spadem a vyraznymi charaktery postav.